Vzpomínám si, jak dcera vzala krabici s korálky. Tisíce malých plastových teček. Vysypala je na koberec. Usmála se. A řekla:
„Budu dělat obrazec. V hlavě ho mám.“
První reakce? Panika. Dělá bez podložky. Bez šablony. Bez plánu!
A pak jsem si připomněla: Tohle je právě ono. To je tvoření.
Tvořit neznamená „správně“
Když se řekne „tvoření“, většina dospělých si představí výsledek:
- krásnou koláž,
- fungující model letadla,
- dekoraci na zeď.
Dítě ale tvoří pro samotný proces. Kvůli objevování, kvůli zkoušení, kvůli radosti. Ne kvůli výsledku na výstavku.
Co se při „chaotickém“ tvoření děje?
🧠 Rozvíjí se mozek: dítě propojuje smysly, prostorové vnímání, fantazii i logiku.
❤️ Buduje se vztah k sobě: dítě si uvědomuje, že „to, co mě napadá, má cenu“.
👐 Trénuje se odolnost: když věci nefungují, dítě hledá jinou cestu – bez vzoru.
A to všechno bez hodnocení, porovnávání, „správného řešení“.
✅ Co můžeš jako rodič nebo učitel udělat?
- Polož na stůl různé materiály. Papíry, látky, lepidlo, klacíky z lesa. Nech to být. A sleduj.
- Zeptej se: „Co bys s tím chtěl/a zkusit?“ (Ne: „Chceš, abych ti ukázal, co se s tím dělá?“)
- Buď tichý pozorovatel. A když se zapojíš, nepřebírej vedení. Přidej se jako parťák.
Tvoření bez cíle = cesta k sobě
Volné tvoření je často první prostor, kde si dítě dovolí být samo sebou.
Ne plnit zadání. Ne hledat správné řešení. Ale zjistit, co mám v hlavě a v srdci – a dát tomu tvar.
A to je dar, který jim zůstane i v dospělosti.
💬 Závěrem
Příště, až bude všude lepidlo, flitry a podivná konstrukce ze tří krabiček a jedné lžičky…
…zkus se nezeptat „Co to má být?“
Zeptej se:
„Jak tě to napadlo?“
Možná uslyšíš víc, než čekáš.